Bližší informace o knížce

PANÁČEK aneb Pravdivé svědectví z dámských kalhotek

Panáček aneb život v kalhotkách

Mám ověřeno, že dokáže proměnit vyprahlou Saharu v tropický prales a vnést elán do ospalého stereotypu. V životě i v ložnici. A kdo? Tento Panáček!

Ano, čtete dobře, Panáček je živý človíček, občas natolik živý až to pěkné není, a uzpůsobený tak, aby mohl žít v kalhotkách své paní, krásné, inteligentní a náruživé mladé ženy, občas tak náruživé, až to pěkné není. A divte se víc, není to jednotvárný život, ale díky oboustranné náruživosti, velké lásce a špetce škodolibosti hodně pestrý. „Smyslem mojí existence je spokojenost mojí paní,“ tvrdí.

Nejen že se v každé kapitole divoce, vynalézavě a pestře sexuje, ale zároveň sledujete život oné paní od jejích mladistvě bláznivých let až do dospělosti, od elévky po členku nejvyšší společnosti, o což se kromě její odvahy, nekonformnosti a bystrosti nemalou měrou zaslouží i Panáček.

Další rovinou jsou dobrodružství, které jim společný život chystá: překažená svatba, zuřivost odmítaných partnerů, pomsta žárlivé lesbičky, chtivost zlodějky, soutěž v milostném umění a obrovská bouře nad hlavami, při které jde o život. A společenský ples, na který se oba otevřeně vydají, oba a otevřeně, zalapejte po dechu.

A nakonec jejich stáří v domově důchodců, kde také nenaleznou úplný klid. Jen děti spolu nemají.

Příběhy jsou psané inkognito a s noblesou, není v nich jediná vulgarita. Zato jsou doplněny mými vlastnoručními poněkud hanbatými ilustracemi.

Že takový Panáček nemůže existovat? Ale může, věřte mi. Vím o místech, kde je to docela dobře možné.

Pár slůvek na začátek

K těm dvěma jsem se dostal úplnou náhodou. „Někoho pro tebe mám,“ řekla mi tajuplně jedna má dlouholetá intimní přítelkyně. „Někoho úplně extrovního, jakého jsi jakživ nepotkal. A ji také ne. Mohl bys mít senzační reportáž do novin. Ale musíš mi slíbit, že jakživ neprozradíš jejich identitu ani jak ses k nim dostal,“ zvedla prst a já pln napjatého očekávání jsem to odpřisáhl na to nejcennější co mám, na žalud mého penisu. „Ti dva jsou naprostí exoti, sexuální posedlíci, kteří kromě své identity nic jiného neskrývají,“ dodala ta má a rozesmála se. A tím mě dostala.

První schůzka se kvůli utajení odehrávala u ní v bytě a skutečně byla naprosto výjimečná. Už dosti letitá paní s hůlkou, ale blýskavýma očima, a malinký človíček s enormním penisem, velký tak akorát do jejích kalhotek. Však také v nich strávil skoro celý svůj život. Myslel jsem si, že to budou dva primitivové neznající nic jiného kromě sexu, ale byl jsem mile překvapen, jak inteligentní a světaznalí lidé proti mně sedí. Ta hodinka vymezeného času uběhla jako nic a tak jsme si dohodli další schůzku. Na tu jsem si vzal své novinářské nádobíčko a oni notebook, na kterém on zobal své a její paměti.

Dohoda byla rychlá a snadná. Pomohu jim s jejich pamětmi a vydám je kvůli utajení pod svým jménem. Přes lákavost tématu jsem ale váhal. Bude toto téma atraktivní pro někoho jiného než pro sexuálního posedlíka mého formátu? Ale nejprve má zbrusu nová přítelkyně a po ní i další ženy mne vyvedly z omylu. Reagovaly vesele, zvědavě, vstřícně a já se nakonec doopravdy dal do práce ne na reportáži, ale rovnou na knížce pamětí. Měl jsem usnadněnou práci díky poznámkám a příběhům, které ten malinký človíček předtím sepsal sedě na obrácené sklenici za pomoci dvou paliček, původně určených pro hru na dětský xylofon.

Výsledky práce jsem si průběžně ověřoval na několika ženách a překvapeně jsem zjišťoval, že je místo bojovných ochránců nebo udřených živitelů mnohem více zajímají empatičtí pečovatelé jistého druhu. Ale když jsem uvážil novou roli emancipovaných žen v moderní společnosti, tak překvapivé zjištění to zas nebylo a já se podle toho zařídil.

Práce trvala delší dobu a její výsledek máte před sebou. Spřátelili jsme se nakonec natolik, že jsem chodíval k nim domů vyzbrojen lahvinkami bílého a nikdo z nás nehleděl na hodiny. Nakonec jsem jim oběma byl na pohřbu, neboť řízením osudu či něčeho jiného skonali oba současně. Ale přesto dál držím odpřísáhlou přísnou mlčenlivost a ani v mé pozůstalosti nikdo nic bližšího nenajde. Na to jsem si dal veliký pozor. Nepoznáte je ani podle ilustrací, které jsou všemožné, jen ne popisné.

Ten příběh je ale natolik neuvěřitelný, že jsem jeho jednotlivé kapitoly ponechal zabalené do mé autentické milostné korespondence, dokumentující jejich vznik i průvodní konspirativní atmosféru. Takže věřte nebo nevěřte, ale především se pobavte. Jak říká má přítelkyně, tato knížka se nejlépe čte s jednou rukou pod peřinou. A protože v ní není ani jedno sprosté slovo, mohou ji číst i novicky nad 15 let.

Vratislav Mlčoch

(psáno pro 4. vydání)